Trocha nostalgie a romantiky je nedílnou součástí Projektu R 148. Zasněte se s námi a představte si, že rychlík R 148 právě vyjíždí. Třeba to bude i vaše overtura ke společnému dílu.

Vznosné oblouky ocelového žebroví klenby parní katedrály berlínského Anhalterbahnhofu se rozechvívají pod mohutnými údery výdechů stroje, který zatím důstojně pomalu míjí davy přihlížejících, strnulých v němém úžasu nad jeho majestátní silou.

Už na předměstích metropole se, ale s každým dalším nadechnutím rozběsňují oheň a voda v jeho útrobách a celý kolos se za ohlušujícího a vzápětí v dáli mizejícího staccata rozlétá vstříc krajině a času nemilosrdně zakletého do jízdního řádu expresu. Oheň, voda, stovky tun oceli, rychlost a zároveň dokonalá elegance i pohodlí při spočinutí na bohatě polstrovaných sedadlech vyšších tříd. Plavně se pohybující šňůra dlouhých štíhlých vozů, skládajících se v každém oblouku s přesností čestné jednotky a dunící ostrým pochodem svých kol na mostech i výhybkách.

Cíl je v dálce až na samém pomezí kontinentu, oddělený dvěma tisíci kilometrů, kulturou i vírou. Svébytný svět pohybující se v časoprostoru, mající své vlastní zákony a pravidla. Svět, kde osudy i čas ubíhají jinak a kde lze při příjemně plynoucím hovoru, vídeňské kávě a jemných zákuscích podávaných v jídelním voze projet vzdálenost, kterou sedření zemědělci na zablácených polích ubíhajícími pod okny, neujdou za pluhem po celý rok. Drážďany a první hradba hranic, kterou stříbrné rovnoběžky svou ocelí odhodlaně protínají.

Podmokly, Praha Wilsonovo, Brno, Břeclav a pak dál, další hranice, země, města. Vlak pokračuje do Vídně a nebo Bratislavy, Budapešti, Bukurešti, Bělehradu, Atén, Istanbulu. Každý z vozů v dlouhém zástupu za lokomotivou je uměleckým dílem, do detailu promyšlenou stavbou se svojí architekturou a důmyslně řešeným interiérem. I nejprostší vozy třetí třídy jsou dokonale sladěny ve funkční a estetický celek se svými přepychovými sourozenci. Opakují se linie, ozdobné prvky, technická řešení. Vše dohromady tvoří vlak, soupravu dálkového rychlíku.

Nelze se neotočit, nevzdat hold, když vás vlak míjí. Ať už pyšně nad hlavami po titěrných stéblech smělých viaduktů, nebo v dáli pevně ukotvený do krajiny, pohybující se jen opatrně ve velechrámu přírody, kam jakoby snad odjakživa patřil. A zatímco automobil, ta směšná plechová hračka se časem dopotácel po středověkých cestách až do dusivě obtěžující samozřejmosti popelnic před každým domem, začaly se ty nádherné, elegantní a štíhlé paláce na kolejích pozvolna ztrácet v kopřivami zarůstajících koutech dep a pustnoucích nádraží … .

Každý z vozů, který se jakýmsi tajemným hnutím prozřetelnosti dožil dnešních dnů, má za sebou dlouhou a pohnutou historii. Výrobní výkresy signované konstruktéry z nichž známe tváře jen nemnohých, jsou těmi rodnými listy, na nichž světlo světa poprvé spatřily tvary, které vzápětí pod rukama dělníků ožily ve výrobních halách dávno zbořených továren.

Stejných míst, jakých se dnes můžeme na často zbědovaných pozůstatcích dávné slávy dotýkat i my, se kdysi dotýkali jiní lidé, naši předci. Měli všichni do jednoho své sny i starosti, svá přání, touhy i lidské slabosti a malosti, stejně jako je dnes máme my. Na původních fotografiích mají většinou odhodlaný výraz a v očích pevnou víru, že lépe bude. Stojí před svými často ještě nehotovými výtvory s hrdostí a sebejistotou, která je pochopitelná nejlépe v okamžiku, kdy držíte ve vlastních rukách kus jejich práce, která se navzdory věkům dožila dneška a propůjčila jim, díky své poctivosti, alespoň malý kousíček nesmrtelnosti.

Rádi bychom, při vědomí vlastních omezených sil, tuhle káru, tenhle vlak postrčili zas o kousek dál do budoucnosti. Zarostlé kouty dep a nádraží jsme už důkladně prohledali a to poslední, nejzajímavější a nejkrásnější, co jsme tam našli, stojí teď jako torzo kdysi slavného a pyšného mezinárodního rychlíku R 148 zase po desetiletích společně na jedné koleji. Pod vznosnými oblouky ocelového žebroví klenby parní katedrály … . Třeba zase jednou … ?! Přijeďte se podívat, přijeďte třeba i pomoci. Dotýkati se vystavených exponátu jest POVOLENO!